Dodáváme plastové dveře, které jsou zaskleny izolačním dvojsklem nebo trojsklem.

Sklo zásadně ovlivňuje tepelně izolační vlastnosti okna. Každý zákazník si může určit technické parametry součinitele prostupu tepla U [W/m²K] a vzduchové neprůzvučnosti Rw[dB].

Standardně používáme u pětikomorového systému izolační dvojskla plněná argonem ve složení 4-16-4 s koeficientem prostupu teplaUg = 1,1 W/m²K teplý distanční rámeček (nerez nebo plast), zvuková izolace RW-33dB.

U šestikomorového systému 88+ stardandně dodáváme izolační trojskla plněná argonem ve složení 4-12-4-14-4 s koeficientem prostupu tepla Ug = 0,6 W/m².K zvuková izolaceRW-36dB. V případě vašich speciálních požadavků je možné dodat skla bezpečnostní, protihluková, ornamentní a reflexní neboli zrcadlová.

Zde si Vás dovolujeme upozornit, že v případě montáže oken, kdy nejsou použity parotěsné a paropropustné pásky dosáhneme zvukové izolace zabudovaného okna pouze do 24 dB, a to bez ohledu na parametry vlastní otvorové výplně. Při ošetření připojovací spáry vnějším i vnitřním uzávěrem můžeme dosáhnout akustické hodnoty 30 – 44 dB podle toho, jaké akustické kvality je zabudovaná otvorová výplň.

Již delší čas je na stránkách odborných, ale i populárních periodik diskutována vhodnost či nevhodnost plastových oken obecně,především pak s ohledem na výskyt nežádoucích jevů jako povrchové kondenzace, vzniku plísní či rapidního snížení kvality vzduchu v místnostech. Jediným pochopitelným důvodem, proč jsou tyto závady nesmyslně připisovány právě oknům plastovým, je zřejmě fakt, že jejich podíl na trhu je přes přání a prognózy mnoha novodobých Nostradamů převažující a má stále stoupající tendenci. Ačkoliv byly tyto závady již našimi kolegy z oboru velmi fundovaně diskutovány a vysvětleny, stále jsme konfrontováni s fatálním nepochopením příčina souvislostí těchto negativních jevů. Pokusme se tedy velmi jednoduchým a pochopitelným způsobem příčiny vzniku povrchových kondenzací a všech následků znovu ozřejmit.

V posledních deseti letech prodělalo naše stavebnictví s nástupem moderních stavebních materiálů veliký kvalitativní posun. Jsou mnohé oblasti - a zde bychom vyzdvihli především oblast energetické náročnosti staveb - kde jsme zaznamenali veliký posun vpřed. Dnes je již prakticky nemyslitelné, aby novostavby nebyly tak či onak zateplené a jejich obvodové pláště nevykazovaly tepelný odpor vysoko nad R = 2.0 m2K/W. Naproti tomu však rekonstruované objekty v mnoha případech řeší energetické problémy nedůsledně či zcela chybně. Obecně lze zjednodušeně říci, že předpokladem vzniku těchto jevů je vysoká relativní vlhkost vzduchu v interiéru společně s nízkou povrchovou teplotou stavebních konstrukcí. Kde však hledat příčiny vzniku těchto situací?

Novostavby

Současný trend rychlé výstavby předpokládá osazení oken do hrubé stavby. Výhodou je možnost stavbu „uzavřít“ a pokračovat ve vnitřních dokončovacích procesech i v zimním období. Všechna dnes vyráběná kvalitní okna, nezávisle na materiálu, jsou dokonale utěsněna proti nežádoucím únikům tepla vlivem infiltrace. Tím, že jsou osazena do hrubé stavby, vlastně veškerou vlhkost vznikající z mokrých procesů při dokončování ve stavbě konzervují. Vezmeme-li v úvahu, že vlivem zateplovacích systémů významně roste difuzní odpor obvodového pláště, je nutno počítat s mnohaletým vysycháním novostavby do jejího rovnovážného stavu. Bohužel však dnes existují i stavby, kde rovnovážným stavem je díky chybnému návrhu obvodového pláště právě permanentní stav vysoké vnitřní vlhkosti. V poslední době se velmi často setkáváme s trendem osazovat okna do vnější holíce stavby. Pravděpodobně bychom jen těžko hledali způsob, jak okna ještě hůře umístit do konstrukce pláště. Toto umístění do vnějšího líce automaticky generuje problém kondenzace v oblasti napojení okna na plášť, a pakliže je možno tento detail vůbec navrhnout funkční, je cena za toto řešení zcela neúměrná. Pokud okna osadíme tak, aby bylo možno detail napojení alespoň zateplit,problém nevzniká. V případě nezateplených konstrukcí obvodového pláště lze zjednodušeně říci, že čím bude okno osazeno blíže k vnitřnímu líci pláště, tím bude nebezpečí kondenzace v detail u připojení menší.

Rekonstrukce

V rekonstruovaných objektech je situace mírně jiná. Zpravidla osazujeme moderní okna do stavby, která se s výjimkou chronicky vlhkých objektů nachází v příznivém rovnovážném vlhkostním stavu. U starších objektů s původně zdvojenými (špaletovými) okny se však po jejich výměně dostáváme do výše uvedené pasti - totiž že nová okna umísťujeme až téměř do vnějšího líce masivního obvodového pláště.Mnohem správnější řešení je umístit nová okna zhruba do poloviny tloušťky obvodového pláště, tj. často do místa původně vnitřního špaletového okna, a zvenku detail napojení zateplit. V obou případech však platí jedno. I za příznivých předpokladů správného umístění okna v konstrukci pláště budovy bude rozhodující v místě přirozených tepelných mostů (např. všechny kouty a obecně i místa s nízkým přestupem tepla) kvalita použitého profilového systému,především pak jeho hodnota prostupu tepla. Obecně lze říci, žejsou-li dnes naprostým standardem tříkomorová provedení profilových systémů, lze významně lepší hodnoty prostupu tepla s ohledem na nebezpečí povrchové kondenzace vodní páry očekávat od systémů čtyř-ale především pak moderních pětikomorových. Profilové systémy TROCAL zde nabízejí především systém 900 v provedení 4K či nedávno na trh uvedený nový systém TROCAL InnoNova_70 v pětikomorové technice. Tento nový systém se vyznačuje oproti standardním tříkomorovým systémům extrémní tuhostí a statickou potencí a zlepšením prostupu tepla o 20 % ve vyztuženém stavu. S těmito parametry se tak systém TROCAL InnoNova_70 zařadil na čelo nabídky profilových systémů a nebezpečí kondenzace vodní páry (za standardních podmínek) zcela vylučuje.

Větrání

Posledním faktorem, který však naprosto zásadně ovlivňuje kondenzaci vodní páry na povrchu stavebních konstrukcí, je relativní vlhkost vzduchu v interiéru. Čím bude vyšší, tím větší je pravděpodobnost kondenzace. Jediným způsobem, jak tento stav eliminovat, je větrat. Doby, kdy naše obydlí větrala samovolně bez našeho souhlasu a přičinění, jsou bohudík již v nenávratnu. O to důležitější je postarat se o správné větrání. Na trhu dnes existuje celá řada systémů zasahujících tak či onak do těsnění okna za účelem umožnění infiltrace spárou mezi rámem a křídlem. Výsledkem je vytvoření situace, aby nastanou-li vhodné klimatické podmínky pro přirozenou výměnu vzduchu mezi exteriérem a interiérem, k ní také docházelo, a to bez našeho přičinění. Cenou je samozřejmě zvýšená ztráta tepla způsobená tímto nekontrolovaným větráním a v některých případech i omezení akustické pohody v interiéru. V případě použití tzv. mikroventilace v kování (ona famózní 4. poloha kliky...) je „cenou“ i významné omezení neprůchodnosti okna pro nezvané hosty. Nejlepším a nejúčinnějším způsobem je nárazové větrání - tedy všechna okna dokořán po dobu cca 10 - 15 minut.Odměnou za naši námahu nám bude minimální ztráta tepla a úplné vyvětrání interiéru. Podle současného stavu a poptávky na trhu však lze usuzovat, že už ani na větrání nejsou lidi… Proto je tedy úprava okna, aby byla zajištěna možnost omezené infiltrace,naprostou nezbytností. Bude-li průměrná relativní vlhkost v interiéru mezi 30 - 40 %, nebezpečí kondenzace bude minimální.Opomeneme-li ještě další aspekty ovlivňující kondenzaci vodní páry na povrchu konstrukcí, jako např. umístění otopných těles, teplota vzduchu v místnosti atd., lze tedy zjednodušeně shrnout:problematika vzniku povrchové kondenzace vodní páry a následných plísní je nezávislá na materiálu použitých oken. Aby k ní nedocházelo, je rozhodující:
- správný návrh umístění okna v konstrukci obvodového pláště stavby společně se správným návrhem a provedením detailu napojení okna na plášť
- kvalitní profilový systém s vysokou tepelnou izolací a snížení relativní vlhkosti vzduchu v interiéru.